Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Radvanicích
Roku 1902 byl Bohumilem Židlickým vypracován projekt na kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Radvanicích, který přes svůj eklektický styl nese zřetelnou stopu inspirace novým michálkovickým chrámem. Dětskou hru na tichou poštu pak připomíná další jednání při stavbě radvanického kostela, neboť Felix Neumann, který měl stavební dozor, vypracoval “detailní plány“, jimiž upravil návrh Židlického. Stavba realizovaná v letech 1904 - 1906 pak příliš zdůraznila tektoniku průčelí dodatečným armováním a dalšími úpravami a zdá se, že tyto zásahy ještě více zdůraznily neujasněnou hmotovou skladbu rozpačitého a nepříliš zdařilého projektu B. Židlického.
[zdroj: Gavendová, M. Sakrální arch. Ostravy 1880 - 1914: prům. obce a jejich chrámy In: Památkový ústav v Ostravě: Výroční zpráva 1999, Ostrava 2000.]
[...] V Radvanicích se původně uvažovalo pouze o zřízení kaple, ale pro její nedostatečnost obec přikročila k výstavbě chrámu. Stavbu podle projektu Bohumila Židlického realizovala od září 1904 firma E. Vojtek & K. Rossmann. Slavnostní vysvěcení kostela Neposkvrněného početí Panny Marie se konalo dne 14. června 1907. Celkové náklady včetně zřízení farnosti dosáhly bezmála dvou set tisíc korun. Kostel vybudovaný v eklektickém stylu tzv. slovanské renesance měl tři lodě se samostatnými oltáři. Na hlavní oltář byla umístěna dřevěná socha Panny Marie zhotovená v jihotyrolském Grödenu, odkud byly dodány také basreliéfová křížová cesta a některé další sochy. Radvanický kostel se zakrátko nesmazatelně zapsal do dějin. První zdejší farář Ferdinand Stibor se po vzniku samostatné republiky přihlásil k reformnímu hnutí uvnitř katolické církve. V roce 1919 se demonstrativně oženil, což vyvolalo prudkou reakci katolického kléru - kněz byl exkomunikován a zbaven farního úřadu. Odmítl však faru s kostelem opustit, a ty se tak staly místem formování tzv. československé církve. Podobně tomu bylo v sousedních Michálkovicích. Katolická církev zavedla o kostely právní při, v níž jí daly za pravdu jak ministerstvo školství, tak nejvyšší správní soud, a v polovině 20. let byli reformisté přinuceni vrátit kostely katolíkům. [...]
[zdroj: Archiv Města Ostravy]