Dům s hotelem a hostincem Emanuela Neumanna
Masarykovo nám. 20 / 37, Moravská Ostrava
Byl přebudován v r. 1891, r. 1874 se stal majitelem domu na náměstí v Moravavské Ostravě Emanuel Neumann (1824-1896), otec Felixe, který v domě zřídil vlastní hostinec, známý jako „Radwanitzer Bierhalle", později hotel „Gambrinus". Ještě za E. Neumannova života převzal částečně řízení pivovaru a vedení hotelu jeho prvorozený syn Arthur
(1856-1931).
NEJSTARŠÍ DŮM NA NÁMĚSTÍ
Dnes již nezjistíme, který dům na moravskoostravském Hlavním náměstí byl postaven nejdříve. Můžeme však určit, který ze současných domů na náměstí kromě staré radnice existuje nejdéle (byť po četných úpravách, přestavbách a přístavbách).
Z dobových fotografií lze snadno zjistit, že je to dům čp. 37, v jehož přízemí je nyní lékárna „U Zlaté koruny". Dům, stojící uprostřed fronty, nebyl v minulostí ničím pozoruhodný, na rozdíl od svých sousedů. Východně od něj stával dům ostravských starousedlíků Grünwaldů (viz Dům vedle radnice) a biskupský dvůr, původně staré ostravské fojtství. Za domem, na dnešním Jiráskově náměstí, stával pak biskupský (později měšťanský) pivovar. Jeho majitelé se často střídali. Při požárech města dům několikrát vyhořel-naposledy 22. 12. 1763.
V letech 1804—1874 patřil tento dům ostravskému řeznickému rodu Lihotzkých. Od nich jej koupil Emanuel Neumann (1824-1896), který pocházel z rodiny židovských starousedlíků z Radvanic. On sám byl dlouholetým radvanickým starostou. Roku 1868 zdědil po svém otci nepatrný pivovar, z něhož během krátké doby učinil jeden z největších pivovarů ve Slezsku. Bylo proto logické, že v domě na náměstí, který si koupil, otevřel Radva-nickou pivnici (Radwanitzer Bierhalle). V dubnu 1891 požádal majitel o přestavbu domu; starý dům nechal zbourat a 15. 2. 1893 se konala kolaudace nové dvoupatrové budovy s bohatě členěnou fasádou s novobarokními a novorenesančními prvky. Projekt novostavby připravil architekt Felix Neumann, stavbu provedla firma Roberta Hladische.
V případě projektanta nešlo o náhodnou shodu jmen. Architekt Felix Neumann (1860-1942) byl totiž nejstarším z deseti dětí majitele domu Emanuela Neumanna. Jako absolvent vídeňské techniky byl žákem předních vídenských a berlínských architektů. Navrhl například plány Německého domu i vítkovické synagogy, ale i dosud stojící budovy bývalého Divadla loutek a dalších.
V nové budově byla nejen Radvanická pivnice, ale nově i kavárna, společenský sál a v hořejších patrech i hotelové pokoje pro hosty nového hotelu Gambrinus. Jeho atraktivita byla dána i vynikajícím umístěním přímo v centru města. Tento hotel, důstojně reprezentující rostoucí průmyslové město, hostil i vynikající osobnosti té doby. Jeho nejvýznamnějším hostem byl pravděpodobně arcivévoda Rainer Ferdinand Habsburský, vrchní velitel císařské a královské zeměbrany a bratranec císaře Františka Josefe I.
V hotelu se Rainer ubytoval ve dnech 1. a 2. července 1896, kdy navštívil Moravskou Ostravu jako účastník a patron VI. zemských střeleckých slavností, jejichž uspořádáním byl pro tento rok pověřen moravskoostravský střelecký klub. Arcivévoda Rainer patřil k nejpozoruhodnějším osobnostem své doby. Byl znám. svými svobodomyslnými názory a jako odpůrce Bachova absolutismu se stal prvním předsedou rakouské ministerské rady (vlády) ústavní éry v letech 1861-1865. Od roku 1861 byl čestným členem Císařské akademie věd ve Vídni, měl největší sbírku knih a starých rukopisů v celé Evropě. Financoval polární výpravu, která objevila Zemi císaře Františka Josefa. Tento nevšední muž, který s velkým úspěchem plnil reprezentativní povinnosti (mj. mluvil dobře česky), všeobecně oblíbený pro svou bodrou povahu a nenucené chování, navštívil Ostravu ještě jednou. Bylo to 28. června 1906, kdy doprovázel samotného císaře Františka Josefa I. Tehdy uspořádal slavnostní oběd v přívozském hotelu Moravia (viz druhý svazek edice Ostravica - Račte vstoupit).
Dům čp. 37 byl prodloužen zadním traktem, který měl průčelí na dnešní Jiráskovo náměstí, a to už v době, kdy tam ještě žádné náměstí nebylo. Měl tedy dvě čísla popisná i dvě čísla orientační. V letech 1896-1912 byl majitelem domu Hermann Langer z Vítkovic. V roce 1912 prodal dům manželům Leopoldu a Eugenii Huppertovým. Těm patřily ovšem domy dva, protože zadní trakt byl roku 1912 asanován a na jeho místě byla postavena nová budova hotelu Gambrinus. Počátkem roku 1917 koupila dům moravskoostravská pobočka Pozemkové banky, která ve městě působila od roku 1911. V červnu 1917 byla zahájena úprava fasády hotelu Gambrinus s hostincem na bankovní budovu. Do osudů „otcovského" domu zasáhl naposledy Felix Neumann návrhem železobetonové konstrukce schodiště. Nebyl však realizován. Hotel Gambrinus sloužil dál v „zadní" budově na Jiráskově náměstí. Osudy obou domů se tak definitivně rozdělily, i když patřily stejnému majiteli.
V roce 1923 se rozhodlo vedení Pozemkové banky provést další přestavbu fasády a zvýšit budovy o jedno poschodí s tím, že celý dům bude věnován kancelářským účelům. Přestavba byla dokončena v prosinci 1924. Stávající stropy podkrovních místností byly zvýšeny o 25 cm, celá budova dosáhla výšky 17,75 m. Přestavba fasády přinesla pronikavou změnu vzhledu celé budovy. Z fasády byly odstraněny všechny ozdoby, z horní části zmizela atika a balustrády v rozích. Zůstal jen tvar oken v původních osách. Budova tak získala úplně nový ráz. Na plánech se podílela i firma Matěje Blechy, který projektoval například v Praze palác Lucerna (1912) i hotel Zlatá husa. Od roku 1923 byla u Pozemkové banky „v podnájmu" moravskoostravská filiálka Pražské úvěrní banky. Ta se také po likvidaci Pozemkové banky v květnu 1926 stala majitelkou domu čp. 37. Po nezůstala až do dnešních dnů uprostřed štítu písmena P Ú B a nad nimi maskaron v podobě boha obchodu Merkura.
Roku 1931 koupili dům manželé Jan a Rudolfe. Folprechtovi. Dr. ing. Jan Folprecht (1873-1952) byl uznávaným báňským odborníkem a geologem. Prováděl rovněž odborný archeologický průzkum Landeku. Byl mj. i členem kuratoria při Ostravském muzeu a členem Matice ostravské. Jeho manželka pocházela z ostravské podnikatelské rodiny Chmelových, kterým patřil mimo jiné dům na nároží Masarykova náměstí a Poštovní ulice (dům s kavárnou Praha, dnes knihkupectví Academia).
Noví majitelé si ihned nechali adaptovat sklepy i podkroví. V listopadu 1931 byl v domě instalován sklepní elektrický výtah pro firmu Karel Popper, obchod s linoleem, která měla prodejnu a sklad v přízemí domu. Ve třicátých letech zde byly i úřadovny filiálky Pražské městské pojišťovny.
Během roku 1935 probíhaly rozsáhlé úpravy. V přizemí byly podstatně sníženy podlahy a půlkruhové zaklenutí vchodu i výkladů bylo přestavěno na pravoúhlé. Vchod do budovy z náměstí byl zjednodušen.
Zásah bomby do vedlejšího domu (čp. 36) při prvním leteckém bombardování Ostravy 29. 8. 1944 dům dosti značně poškodil, zvláště pak střechu. Rekonstrukci domu provedla firma Artura Rozhona. V dalších desetiletích pak proběhlo několik úprav, které však zásadně nepoznamenaly jeho exteriér.
Tři sousední domy směrem k Solní ulici však poškodilo bombardování natolik, že musely být asanovány. V krajním z nich (čp. 34) byla dlouhá desetiletí první ostravská městská lékárna „U Zlaté koruny". Ta byla „provizorně" přemístěna 1. června 1949 do přízemí a 1. poschodí domu čp. 37. Z nejkrásnějšího sálu na ostravském náměstí se tak na dlouhou dobu stalo skladiště a přidružené lékárenské prostory. Předtím tam byl jeden z obchodů obchodního domu Brouk a Babka.
Dne 16. května 1960 došlo k „přechodu nemovitosti" s domem čp. 37 do vlastnictví Československého státu -
Krajské správy lékáren v Ostravě (krátce poté Městského ústavu národního zdraví), aniž by původním vlastníkům byla poskytnuta jakákoliv náhrada či odškodnění. Vlednu 1963 se staly vlastníkem domu Technické a zahradní služby města Ostravy, které měly ve III. poschodí své ředitelství. Ty pak předaly 31. 3. 1992 parcelu i s domem do rukou doc. ing. Jana Folprechta, CSc., vnuka původního majitele.
Současný majitel domu čp. 37 vytvořil ve třetím pjoschodí pozoruhodnou Stálou expozici historie citer v Cechách, na Moravě a ve Slezsku CITERARIUM a vynakládá značné úsilí a prostředky na uvedení interiéru a posléze exteriéru nejstaršího domu na náměstí do původního stavu.
[zroj: Dlouhý, J. Staleté domy, nakl. Repronis Ostrava, edice Ostravica, Svazek 5, první vydání , 2004.]
Stáhnuto z internetových stránek Radvanic:
www.radvanice.mmo.cz
Kdo by neznal nejstarší dům na náměstí T.G. Masaryka? Proč jsem se rozhodla právě o tomto domě psát? Protože tento dům je svou historii úzce spojen s naším městským obvodem Radvanice a Bartovice.
Z dobových fotografií lze snadno zjistit, že je to dům č.p. 37, v jehož přízemí je nyní lékárna "U zlaté koruny". V letech 1874 - 1874 patřil tento dům ostravskému řeznickému rodu Lihotzkých. Od nich jej koupil Emanuel Neumann /1824 - 1896/. On sám byl dlouholetým radvanickým starostou. Roku 1868 zdědil po svém otci nepatrný pivovar, z něhož během krátké doby učinil jeden z největších pivovarů ve Slezsku. Bylo proto logické, že v domě na náměstí, který si koupil, otevřel Radvanickou pivnici /Radwanitzer Bierhalle/. V dubnu 1891 požádal majitel o přestavbu domu a starý dům nechal zbourat. 15.2. 1893 se konala kolaudace nové dvoupatrové budovy s bohatě členěnou fasádou s novobarokními a s novorenesančními prvky. Projekt novostavby připravil architekt Felix Neumann, stavbu provedla firma Roberta Hladische.
V případě projektanta nešlo o náhodnou shodu jmén. Architekt Felix Neumann /1860 - 1942/ byl totíž nejstarší z 10 dětí majitele domu Emanuela Neumanna. Jako absolvent vídeňské techniky byl žákem předních vídeňských a berlínských architektů. Navrhl například plány Německého domu a vítkovické synagogy, ale i dosud stojící budovy bývalého Divadla loutek, starého generálního ředitelství Vítkovických železáren, hotelu Royal na Reálné ulici /nyní studentská menza/.
Nejstarší dům na náměstí stojí tedy právě 110 let! V nové budově byla nejen Radvanická pivnice, ale nově i kavárna, společenský sál a v hořejších patrech i hotelové pokoje pro hosty nového hotelu Gambrinus. Jeho atraktivita byla dána i vynikajícím umístěním přímo v centru města . Tento hotel, důstojně reprezentující rostoucí průmyslové město, hostil i přední osobnosti té doby. Jeho nejvýznamnějším hostem byl pravděpodobně arcivévoda Rainer Ferdinand Habsburský, vrchní velitel císařské a královské zeměbrány a bratranec císaře Františka Josefa I. Dům č.p. 37 byl prodloužen zadním traktem, který měl průčelí na dnešní Jiráskovo náměstí, a to už v době, kdy tam ještě žádné náměstí nebylo. Měl tedy dvě čísla popisná. Počátkem roku 1917 koupila dům moravskoslezská pobočka Pozemkové banky. V červnu 1917 byla zahájená úprava fasády hotelu Gambrinus s hostincem na bankovní budovu. Hotel Gamgrinus sloužil dál v zadní budově na jiráskově náměstí. Přes hrozící úpadek v důsledku deflační krize z let 1922 - 23 se rozhodlo vedení Pozemkové banky o provedení další přestavby fasády a zvýšení budovy o jedno poschodí. Od roku 1923 byla u Pozemkové banky v podnájmu moravskoslezská filiálka Pražské úvěrní banky. Ta se také po likvidaci Pozemkové banky v květnu 1926 stala majitelkou domu č.p. 37. Po ní zůstala až do dnešních dnů uprostřed štítu písmena PÚB a nad nimi maskaron v podobě boha Merkura. 30. července 1931 koupili dům č.p. 37 manželé Jan a Rudolfa Folprechtovi. V listopadu 1931 byl v domě instalován sklepní elektrický výtah pro firmu Karel Popper, obchod s linoleem, která měla prodejnu a sklad v přízemí domu. Zásahem bomby do vedlejšího domu č.p. 36 při prvním leteckém bombardování Ostravy 29.8. 1944 byl dům dosti značně poškozen, zvláště pak střecha. 16. května 1960 došlo k " přechodu nemovitosti" s domem č.p. 37 do vlastnictví Československého státu , aníž by původním vlastníkům byla poskytnuta jakákoliv náhrada či odškodnění. 18.1. 1963 se staly vlastníkem domu Technické a zahradní služby města Ostravy. Ty pak předaly 31.3. 1992 parcelu i s domem do rukou doc. ing. Jana Folprechta, CSc., vnuka původního majitele.
[zdroj: internetové stránky Radvanic a Bartovic www.radvanice.mmo.cz/index.php?action=article&id=98]
¨
