Německý dům / Deutsches Haus
Nádražní tř. č.p. 951, k.ú. Moravská Ostrava
Stavba Německého domu v Moravské Ostravě byla ryzím produktem vypjaté doby plné nacionálních vášní na konci minulého století. Němci, Češi i Poláci tehdy usilovali nezávisle na sobě o zbudování důstojného střediska svých národních kulturních, společenských a politických aktivit. Na straně německé se zmíněné myšlenky ujal spolek "Německý dům", ustavený v roce 1892 za účelem výstavby reprezentativní spolkové a divadelní budovy.
Místo pro tento dům bylo vybráno na zahradní parcele na rohu Nádražní třídy a Zámecké ulice, naproti tramvajovému nádraží místní dráhy. Projekt zhotovil známý ostravský architekt Felix Neumann, který budovu navrhl ve stylu tzv. nizozemské renesance. K tomu jej vedla jednak snaha "tento v německých zemích již po staletí zdomácnělý styl přenést i na Ostravsko" a také racionální úvaha, že "pro drsnější podnebí Ostravy a díky zdejšímu průmyslu kromobyčej škodlivým vlivům" bude obzvláště vhodný".
Pod vedením moravskoostravského stavitele Josefa Zubra byla stavba zahájena v dubnu roku 1893 a kolaudována v květnu roku 1895. Nezvykle vyhlížející budova s mnoha věžičkami a charakteristickou fasádou z červených cihel zahrnovala kromě reprezentačních prostor s velkým slavnostním sálem, také restauraci a divadelní sál. Slavnostní otevření proběhlo 2. června 1895 za široké účasti představitelů města a okolních obcí, státních orgánů a spolků - v drtivé většině samozřejmě německých. Ostravští Češi, kteří vybudovali svůj Národní dům již o rok dříve, záhy přiřkli této budově hanlivou přezdívku "Trucburg".
Německý dům od počátku intenzivně využívaly ke své činnosti všechny německé spolky; kromě běžných schůzí zde probíhaly však i nejrůznější slavnosti, plesy, konaly se tu naučné přednášky, předvolební shromáždění německých stran apod. Vyhledávaná byla zřejmě i zdejší restaurace, neboť v roce 1904 byl v rozlehlé zahradě za domem, podélně k Zámecké ulici, přistavěn ještě dřevěný zahradní pavilón pro 120 hostů (v roce 1932 byl téměř o polovinu rozšířen). Po roce 1918, kdy museli Němci vyklidit městské divadlo ve prospěch Čechů, sloužil Německý dům i přes svou špatnou akustiku jako jediná divadelní scéna ostravských Němců.
Zkáza Německého domu přišla současně s osvobozením Ostravy na počátku května roku 1945. V atmosféře, která z pochopitelných důvodů nepřála ničemu, co mělo přídomek "německý", bylo rozhodnuto o jeho okamžité likvidaci. Německý dům se stal zhmotněním nenáviděného útlaku a nacistické okupace a aby bylo jeho odstranění ještě symboličtější, museli ho bourat sami ostravští Němci, soustředění v internačních táborech. Tak během letních měsíců roku 1945 zmizela tato budova beze stopy a dodnes po ní zbyla pouze travnatá plocha vedle obchodního domu Textilia, na dnešním náměstí Edvarda Beneše.
[zdoj: Archív města Ostravy]
Zapomenutá Ostrava: Německý dům
"Travnatá plocha na náměstí Eduarda Beneše vedle obchodního domu Textilia dnes opravdu již málokomu připomíná dobu, kdy zde stávala jedna ze zajímavých místních dominant, známá pod názvem Německý dům," říká Jozef Šerka z městského archivu a dodává, že jak už samo jméno napovídá, byla to budova, která poskytovala útočiště kulturním, společenským i politickým aktivitám místní německé menšiny.
V roce 1894, kdy Češi dostavěli svůj Národní dům (dnes Divadlo Jiřího Myrona) a kdy i Poláci usilovali o důstojný a reprezentativní stánek svého národa (Polský dům byl vybudován v roce 1907), také Němci přikročili ke stavbě objektu, který měl zajistit zázemí pro činnost četných spolků a rovněž vytvořit vhodné podmínky k provozování stálé divadelní scény.
"Veškeré spolky působící ve městě musely totiž do té doby dát zavděk nabídce zdejších hotelů a hostinců. Byl to především hotel Gambrinus, hotel Karolínské lázně, restaurace U Zeleného stromu, U Lípy či Stará a Nová střelnice. Právě tady se konaly spolkové schůze a společenské akce, a také čas od času tu vystupovaly kočovné divadelní společnosti," připomíná J. Šerka.
O tom, že restaurační místnosti nemohly rostoucím nárokům stačit, svědčí i časté stížnosti místního tisku. "Kdo zná potíže, s nimiž musí naše spolky často zápasit, protože buďto nemají k dispozici odpovídající místnosti nebo protože se ještě nechtějí vydat na milost a nemilost zbohatlým hostinským, kdo ví, že naše město...nemá jedinou místnosti, která by mohla pojmout publikum (o vhodném divadelním sále už ani nemluvě), ten musí iniciativu našeho pěveckého spolku s radostí přivítat," napsal již v roce 1884 přispěvatel deníku Mährisch-schlesischer Grenzbote, který tak reagoval na návrh německého pěveckého spolku Männergesangverein vybudovat dům, který bude disponovat víceúčelovým reprezentačním sálem a spolkovými místnostmi. Tehdy mělo ještě jít o budovu společnou, sloužící potřebám všech občanů bez rozdílu národnosti. Tento návrh však neuspěl. V následujících deseti letech již byly nacionální vášně tak vypjaté, že o společném německo-českém projektu nemohlo být ani řeči.
Jak dále uvádí J. Šerka, Německý dům byl dostavěný v roce 1895 podle projektu významného architekta Felixe Neumanna, a to ve slohu tzv. nizozemské renesance. Objekt sloužil výlučně potřebám vlastní národní komunity, obdobně jako další dva národní domy na území města.
"Ostravští Češi, kteří vybudovali svůj Národní dům o rok dříve, záhy přiřkli této nezvykle vyhlížející budově hanlivou přezdívku Trucburg, možná maličko i ze závisti, protože Německý dům, i za cenu velkého zadlužení, působil svými rozměry přece jen reprezentativněji. Od počátku ho ke svým schůzím a akcím intenzivně využívaly všechny německé spolky. Kromě běžných schůzí se zde konaly také slavnosti, plesy, ale i naučné přednášky, předvolební shromáždění německých stran apod. Vyhledávaná byla zřejmě i zdejší restaurace. V roce 1904 byl totiž v rozlehlé zahradě za domem, podélně k Zámecké ulici, přistavěn ještě dřevěný zahradní pavilón pro 120 hostů. Než bylo v roce 1907 otevřeno městské divadlo, poskytoval velký reprezentační sál útočiště divadlu a potřebám německé scény sloužil i po roce 1918, kdy museli Němci městské divadlo vyklidit. Ve třicátých letech 20. století údajně divadlo v Německém domě patřilo mezi nejlepší německá divadla v republice a svým repertoárem, do něhož začalo zařazovat i hry českých autorů, významně napomáhalo vzájemnému kulturnímu poznávání a sbližování Čechů a Němců."
Zhoršující se politická situace koncem 30. let však znamenala konec těmto nadějným pokusům. Německý dům se proměnil ve středisko, odkud vycházely pouze štvavé a provokační projevy předáků Henleinovy SDP a po okupaci Československa v roce 1939 se stal pro všechny Čechy symbolem nenáviděného nacistického režimu. Proto byl hned po osvobození města v roce 1945 vydán příkaz k jeho demolici, přičemž svůj někdejší spolkový dům museli zbořit sami Němci internovaní v pracovních táborech na území Ostravy.
[zdroj: (m&j) Zapomenutá Ostrava: Německý dům In: Ostravská radnice 5, Ostrava 2003.]
O Mor. O. jako "Rezervaci" arch. pozdní Secesa a Art déco
...
O rok později [1895] byl otevřen i Německý dům, postavený na základě vítězného soutěžního návrhu místního autora, Felixe Neumanna.14 Podobnost s nedlouho předtím dokončenou brněnskou stavbou obdobného určení, spočívající v recepci severské neorénesance s barokizujícím či rokokovým detailem, nebyla náhodná a odkazovala k hlubším souvislostem. Neumannův návrh totiž hodnotili autoři obou projektů, které v brněnské soutěži obdržely 1. a 2. cenu, berlínští architekti H. Ende a W. Böckmann i brněnský, se severoněmeckými poměry však dobře obeznámený G. Wanderley. Neumann sám pak školením, praktikováním i společensky podmíněnou inklinací rezonoval pojetí tohoto okruhu.15 Sklon k užívání neomítané cihelné architektury severoněmeckého přízvuku projevil totiž i v řadě dalších stavebních úkolů, byť častěji v neogotické modifikaci, jak o tom svědčily objekty hasičské zbrojnice z roku 1892 [vyvracené autorství], ředitelství Vítkovických kamenouhelných dolů z roku 1895 nebo evangelické fary z let 1900-1901 [vyvracené autorství]. Uvidíme ještě, jak tuto „říšskou" notu naplňoval i později, kdy se stal již zřetelně nejvýznamnější místní veličinou. [viz více např. zde]
...
14 Stavba byla připravována již od počátku 70. let, staveniště určil vídeňský arch. Emil von Forster, soutěž, jíž se vedle Neumanna zúčastnil i místní stavitel K. Hladisch, proběhla v r. 1892.
Srv. SCHWARZ, A.: Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau. In: Gedenkblátter zur Feier der Eroffnung am 2. und 3. Juni 1895, den Mitgliedern und Forderern des Vereins Deutsches Haus gewidmet von ... Mahrisch Ostrau 1895. - Wiener Bauindustrie - Zeitung, 12, 1895, s. 662, 680.
15 Nar. 10. 9. 1860 v Radvanicích, po studiu na vyšší reálce v Opavě (mat. 1876) pokračoval na Vysoké škole technické ve Vídni (prof. H. Ferstel a K. Konig) a v Berlíně. Prošel delší praxí ve Vídni (W. Stiassny) a v Berlíně (H. Kayser a K. von Grossheim). R. 1889 se vrátil .do Ostravy, kde působil jako architekt a stavitel.
Srv. SCHWARZ; c. d., s. 30. - Za upřesnění biografických dat děkuji dr. B. Indrovi z Opavy.
[zdroj: Zatloukal, P., O Mor. O. jako "Rezervaci" arch. pozdní Secesa a Art déco In: Ostrava 18, nakl. Tilia, Šenov 1997, 164-165]
Šest let protektorátu stálo řadu životů Ostravanů. Osvobozovací boje druhé světové války a spojenecké bombardování za protektorátu však vzaly Ostravě také některé významné stavby.
Mezi těmi, které by dnes architektonicky nepochybně krášlily Ostravu, patřil i takzvaný Německý dům.
Ten stával v dnešní proluce mezi obchodním domem Ostravica a budovou České spořitelny, na nynějším náměstí Edvarda Beneše.
Zítra tomu bude přesně na den dvaašedesát let od chvíle, kdy ostravští městští radní rozhodli o zbourání tohoto stavebně výjimečného a nepřehlédnutelného domu, který ale doplatil na své poslání.
Přitom první válečná léta přestál Německý dům bez větší úhony. „Jen tam za protektorátu dvakrát hořelo. Ale nikdy policie nezjistila sabotáž nebo politický motiv. Jednou za to mohla konstrukční vada, podruhé topič, ale byl to rodilý Němec ze Sudet, takže politický důvod odpadl,“ říká historik archivu města Ostravy Jozef Šerka.
Německý dům zasáhly až spojenecké bomby v letech 1944 a 1945. „Vážně poničily přilehlou obytnou budovu v sousedství Německého domu, v kterém pak výbuchy způsobily zřícení schodiště do slavnostního sálu. Těžký zásah dostala i střecha, která však byla vzápětí opravena,“ popisuje historik americké bombardování. Historici dnes přesně nevědí, nakolik byl Německý dům poničený také při osvobozovacích bojích.
Proto dnes nelze přesně posoudit, jak pádným důvodem pro zbourání dominanty města byly škody z války, které zdůrazňovali radní Ostravy. „Ale v těch dnech byly pochopitelné výtky vůči všemu, co neslo přívlastek německý,“ říká historik.
Národní výbor odůvodnil bourání Německého domu jeho poškozením, odstraněním komunikační kalamity. „A zároveň se tím vyhoví i volání široké veřejnosti o okamžitém odstranění tohoto symbolu německé zpupnosti,“ vysvětlovali radní.
Bourání trvalo takřka celý rok.
Historik Jozef Šerka říká, že některá prohlášení podporující bourání Německého domu hovořila ve stylu: bohužel se o to nepostaraly bomby, tak musíme my. „Je pravda, že před válkou se v Německém domě konaly prakticky všechny akce, které podporovaly nástup Hitlera k moci,“ říká historik a líčí, že právě i proto museli Německý dům bourat němečtí „klienti“ poválečných internačních táborů. „Tím si měli pokoření němečtí obyvatelé vypít kalich hořkosti až do dna. Bourající však často neměli dostatek sil. Řada internovaných byla ve špatném zdravotním stavu. A tak se bourání hodně časově protáhlo,“ popisuje historik archivu města Ostravy.
Bourání domu trvalo takřka celý rok. Skončilo až před létem v roce 1946 a vězně museli nakonec nahradit pracovníci českých firem. A celé prostranství se muselo rychle do poloviny července 1946 přeměnit na travnatou plochu se záhony, která neměla ani třískou připomínat, že zde něco někdy stálo. V ten den přijel totiž na návštěvu Ostravy prezident Edvard Beneš s chotí.
[Zdroj: Broulík Petr, Německou dominantu města museli bourat sami Němci In: Mladá fronta DNES Regionální mutace - severni Morava a Slezsko, 9. 5. 2007]
Historický paradox: symbol němectví, za protektorátu nenáviděný a po válce za trest zbořený, vystavěl židovský architekt
Německý dům byl pro poválečné obyvatele Ostravy velkým symbolem němectví a také nacismu a nikdo se v té době proti jeho demolici nepokusil nic namítat.
Dnes však historici míní, že z tváře Ostravy bohužel zmizela jedna z posledních viditelných připomínek někdejšího multikulturního charakteru a mnohonárodnostního rázu tohoto výjimečného města.
Například historik archivu města Ostravy Jozef Šerka míní, že Německý dům patřil k význačným a nikdy neopomíjeným dominantám Ostravy. Už jeho vznik přitom doprovázelo národnostní hašteření, i když stavbu Německého domu na různých místech Ostravy několikrát iniciátoři v poslední čtvrtině 19. století odložili. Když však začali čeští obyvatelé Ostravy stavět v roce 1892 svůj Národní dům, dnešní divadlo Jiřího Myrona, německy mluvící Ostravané už nechtěli čekat a začali stavět kulturní „tvrz německého národa“.
Tehdejší německé spolky v Ostravě založily spolek Německý dům a ten v únoru roku 1892 rozhodl o výstavbě reprezentativní spolkové a divadelní budovy.
Pozemek koupil spolek výhodně od barona Alberta Rothschilda a stavba neměla přesáhnout náklady sto padesáti tisíc zlatých.
Místo pro Německý dům vybrali zástupci spolku na zahradní parcele na rohu Nádražní třídy a Zámecké ulice, naproti tehdejšímu tramvajovému nádraží místní dráhy.
Podobu stavby ve stylu takzvané nizozemské renesance navrhl známý ostravský architekt Felix Neumann. Tento židovský architekt navrhl například také původní podobu proslulého obchodního domu Rix, kavárnu Café Union, pozdější sídlo Divadla loutek na jednom z rohů dnešního Masarykova náměstí.
Byl stavitelem řady domů a vil v Ostravě. Mimo jiné také hotelu Gami, později Royal na Kuřím rynku, v němž je dnes vysokoškolská mensa, či synagogy ve Vítkovicích, kterou zapálili nacisté.
Nizozemská renesance byl stavební styl, který v Německu zdomácněl. Členové spolku také s odkazem na nespočet komínů a ničím neregulovaný smog ostravských podniků soudili, že „pro drsnější podnebí Ostravy a díky zdejšímu průmyslu kromobyčej škodlivým vlivům“ bude obzvláště vhodný.
Stavba trvala od roku 1893 do května roku 1895. Nezvykle vyhlížející budova s mnoha věžičkami a charakteristickou fasádou z červených cihel zahrnovala kromě reprezentačních prostor s velkým slavnostním sálem také restauraci se čtyřmi místnostmi a divadelní sál pro šest set osob. Dům měl na zahradě i kuželnu a hudební pavilon.
Velkolepé slavnostní otevření se uskutečnilo 2. června 1895. Ostravští Češi, kteří už o rok dříve otevřeli svůj Národní dům, však přiřkli brzy Německému domu hanlivou přezdívku Trucburg.
Zkáza Německého domu přišla současně s osvobozením Ostravy na počátku května roku 1945. Německý dům byl poničený bombardováním. „Jak hodně, nelze dnes přesně dohledat. Ale v atmosféře, která se však dá pochopit, rozhodli radní o jeho okamžité likvidaci,“ říká historik Jozef Šerka.
Tenmíní, že je do jisté míry historickým paradoxem, že Německý dům evokoval v českých lidech symbol germánství. „V německém spolku, který ho před půl staletím zakládal, totiž působili významní představitelé židovské náboženské obce, postaven byl na pozemku Rothschilda a jeho stavitelem byl významný židovský architekt Neumann,“ upozorňuje Jozef Šerka.
Bombardování Ostravy, která patřila v době války k německému protektorátu, si vyžádalo i další oběti z řady architektonických dominant Ostravy.
Americké bomby dopadly v srpnu roku 1944 také na funkcionalistický skvost Ostravy, obchodní dům Rix. Tento elegantní, efektní a moderní obchodní dům vznikl v roce 1928 velkou přestavbou původního domu od architekta Felixe Neumanna z roku 1909.
Jeho reprezentativní podobu mu dal německý architekt Ernst Korner. Nový Rix se stal ve své době stavbou reprezentující styl v Ostravě zatím nevídaného takzvaného výtvarného elementarismu. V podobném stylu vznikl o rok později obchodní dům ASO.
[Zdroj: Broulík Petr, Německý dům zvali Češi Trucburg In: Mladá fronta DNES Regionální mutace - severni Morava a Slezsko, 9. 5. 2007]
Ostrava - V Německém domě se konaly schůze německých spolků, slavnosti, plesy, naučné přednášky i předvolební shromáždění německých stran.
Vyhledávaná byla i zdejší restaurace, k níž přibyl v roce 1904 dřevěný zahradní pavilon pro sto dvacet hostů. Lidé ho tak navštěvovali, že v roce 1932 byl téměř o polovinu rozšířen.
Po roce 1918, kdy museli Němci vyklidit městské divadlo, sloužil Německý dům i přes svoji špatnou akustiku jako jediná divadelní scéna ostravských Němců.
Při demolici domu posloužilo jeho vybavení ke zkrášlení jiných staveb. Nádobí, příbory, toalety, lampy, židle, stoly, ale také záchodové pisoáry skončily například v restauraci Nové radnice.
[Zdroj: (lík) Zahradní pavilon byl oblíbený In: Mladá fronta DNES Regionální mutace - severni Morava a Slezsko, 9. 5. 2007]
